Ekzém je prostě běh nadlouhou trať, tak všem maminkám pevné nervy.
Moje setkání s ekzémem, do té doby mně neznámý pojem, byl u prvního syna už 3 den doma (asi 12 den po porodu). Porod byl strašný po 13 hodinách a vyvolávání porodu mě vzali na císařský řez, protože syna přestali slyšet se hýbat. Syn po něm byl 5 dní v inkubátoru a na umělé stravě (no teda mi říkali, že dostává mateřské mlíko, které je v porodnici a když není tak feminar z láhve). Já zase dostala tranfúzi krve a spoustu injekcí...prostě přežili jsme. Syn byl po 5 dnech nošen na kojení a v noci jsem jej neviděla vůbec. Těšila jsem se tudíž domů. Už v porodnici syn byl, ale neklidný a to 1/2 hodinové kojení bylo utrpení a doma to probíhalo podobně. Kojení odmítal, takže jsem to po 4 měsících pak úplně vzdala. Od začátku co jsme přijeli byl neklidný a celé noci syn nespal a ve 12 dni od porodu se mu udělali červené flíčky na tváři. Ty se postupně rozrůstaly a tak jsme si na ,,potničky,, šli nechat něco napsat. Předepsaná mast nám nepomohla, ale ekzém se nám rozrostl po celém obličeji, po celé hlavičče a asi na 2/3 těla byly mokvající plochy, které si syn ve svých 2 týdnech statečně škrabal (takže to umí se škrabat), přesto, že měl velmi nakrátko ostříhané nehty. Byl srpen, ale přesto jsme začali používat rukavičky na spaní.

Lékař pediatr nám oznámil, že je to ekzém a ne potničky, a že si máme zajít za dětskou kožní lékařkou. Ta se na mě podívala, jako na marťana, že nevím co je to dětský ekzém a začala se ptát, jestli mám dítě i doma tak čisté jak u ní a jestli mu převlíkám postýlku, jestli jej udržuji v čistotě apod., její dotazy jsem nevydržela a sebrala nemocné dítě a odešla. Už jsem tam nešla...sháněla jsem všemožnou literaturu (byl rok 1991 a o nějakém internetu nebo diskuzích o ekzému se mi mohlo jen zdát).Chytala jsem se každé informace, zjistila jsem, že ekzém mají dědičně zatížené děti. V mojí rodině nic takového neznáme, ale v manželově jsem věděla, že jeho bratr má astma. Pak si tchýně vzpoměla, že manžel, když byl malý měl ekzém a mazala to nějakou hormonální mastí. Manžel má sennou rýmu, ale ekzém neměl...teď ho má už také, hlavně z té špíny, ve které se od 17 let jako automechanik babrá.

Maličký měl období kdy se to zlepšovalo a kdy se to zhoršovalo. Hlavně když spinkal, přes den, fleky vymizely a my měli ,,normální,, miminko. Pokud byl vzhůru pohled na jeho zubožené tělíčko byl pro mě tím nejhorším. Zkoušela jsem co kdo poradil, (heřmánek - blbost největší, ekzém se sice vysušil, ale zvětšoval). Dočetla jsem se, že kojení na to pomáhá a tak jsem syna donutila ve měsíci opět přejít z feminaru zpátky na kojení, protože mlíka jsem měla dost. Taky jsem se dočetla a začala koupat dítě v hypermanganu, který výborně ekzém vysušoval. Pak si tchýně vzpoměla, že chodila s manželem na dospělácké kožní a tak nám tam domluvila schůzku. Paní doktorka byla skvělá,dostala nás z toho. První co bylo heřmánek zakázala, mýdlo i všechna kosmetika letěla do koše. Mazání zakázala i koupání mělo být jen podle potřeby a koupat pouze v tom slabém hypermanganu nebo ve vodě z uvařených ovesných vloček a mazat jsme mohli jen obyčejným sádlem domácím nesoleným samozřejmě. Postupně jsme dostávali recepty a míchali nám v lékarně různé pasty, které předepsala a ty pomáhaly. Stav se pomaličku zlepšoval a já sháněla informace a zjišťovala. Zjistila jsem, že ekzém je hlavně to, že špatně funguje čištění organizmu přes ledviny a játra.Že jsou potraviny, keré jsou protialergické a ty, co bych neměla vůbec jíst.

Změnit jídelníček pro mě byla samozřejmost a odlehčit mému i synovu organismu. Zjistila jsem, které potraviny bych měla jíst, aby nepřešlo něco do mlíka a stejně jsem pak dietu dodržovala i u syna. Všechno jídlo jsem postupně zkoušela a tak pokud po něm naskočil ekzém nedávala jsem jej. Zjistila jsem, že syrové ovoce nebo zelenina většinou vadí, ale vařené ne. Ekzém postupně do roku vymizel a objevoval se jen při nemoci nebo někdy i neznámo proč. (stres, zpocení možná inverze nebo škodliviny ve vzduchu). Synovi ekzém do 3 let vymizel, ale když vymizel ekzém dostal astma a je alergik, ale to je už jiná kapitola.

Za 2 a 1/2 roku se nám narodil druhý syn(1994). Dodržovala jsem během těhotenství zásadu nejíst to co způsobuje alergie. Po porodu měl syn sice novorozenecký ekzém, který po týdnu kojení vymizel. Porod byl opět císařským řezem, ale plánovaný a tak bez stresu. Druhému synovi se dařilo dobře a mě taky a já odmítla už druhý den injekce a tak jsem jej mohla začít kojit. Od 6 dne jsem s ním šla na pokoj a měla jej u sebe i přes noc. Byl plně kojen do 8 měsíce, kdy jsem přišla o mlíko. Ekzém do té doby neměl. Pak se začal ekzém objevovat po tom co ustalo kojení. Měl jej mnohem mírnější než starší bratr a jen na části předloktí okolo jamek obou rukou a na nohách. Na nohách a rukách se objevuje doposud. Přes zimu je to horší i v době nemoci se objeví, pak vymizí...i mladší syn je alergik a astmatik a od 2 let sledovaný na alergologii.

Obě děti dostávali imunitní kůry,kvůli oslabené imunitě a podle mě boj s ekzémem asi oslabuje imunitní systém a vyčerpává organizmus. Potvrdilo se mi, ale, že plně kojené dítě je na tom lepší. A čokolády, kakao atd. nám nescházely. Nemohli je jíst kvůli ekzému jako malí, ale postupně ano. Prostě po čase zase jsme problematické jídlo opět vyzkoušeli a pokud už nebyla reakce zařadili jsme jej. Pokud po něčem byla opětovná reakce, tak to prostě nejí....

Ekzém je běh na dlouhou trať a všem maminkám přeji pevné nervy.