Milé maminky, tatínkové, vážený pane doktore,

oslovil mne příspěvek MUDr. Záhumenského z 19.3.2004, jelikož se mne v pár bodech přímo týká. Dovoluji si tedy tímto reagovat.

V listopadu 2003 jsem porodila naši holčičku v CAPu do vody. Bez klystýru.
Klystýr mi nebyl nabídnut a ani bych ho nepřijala (v den porodu jsem byla normálně na stolici dvakrát, neměla jsem hlad a tak jsem jedla minimálně). Beze slov jsme se na tom s porodní asistentkou Olgou shodly. Jsem přesvědčená (zkušenosti mých známých mi to potvrzují), že aplikace klystýru neznamená, že při porodu nebude již stolice odcházet, naopak někdy klystýrová stolice může znepříjemnit prostor mnohem více. Je to individuální a já jsem ráda, že nejen v tomto jsem nemusela projevit své přání při spolupráci s porodní asistentkou.
Má zkušenost je ta, že děťátko se nenarodilo do vany plné výměšků (Olga použila sítko minimálně), ale do prostředí jemu snad velmi příjemného – voda tělesné teploty, přítmí a klid. Než se rozkoukalo (široce otevřenýma očima) po světě (i ve vodě), už bylo v mojí náruči. Neplakalo, oči mělo zcela otevřené, za chvíli se na nás s mužem začalo usmívat a při sání z prsu na mé zamlaskání (jak mu chutná) odpovědělo také zamlaskáním. Prostě úžas, radost a bezmezné štěstí!
A tak jsem se stala capovou maminkou. Přestože nejsem náchylná si stěžovat, napsala jsem své zážitky z porodu (pozitivní) a pobytu na šestinedělí (negativní) na představitele kliniky a dokonce i na ředitele, jelikož bohužel mám zkušenosti, že pokud věc nejde přes vedení, nic se neděje.
Omlouvám se, že se tak stalo až po měsíci a další dobu trvalo doručování. Snažím se mateřské dovolené si užívat a maminky asi pochopí, že i když je děťátko moc hodné, tak napsat dopis, aby měl hlavu a patu, dá docela práci , navíc, když ještě není doma počítač. V dopisech jsem se snažila jmenovat a odůvodňovala jsem, proč jmenovat nemohu (jediní, kdo se mi představili byli MUDr. Dvořák a MUDr. Záhumenský, často se stává, že personál nenosí ani cedulky).
Rozhodující pro náš porod bylo setkání s MUDr. Dvořákem (ambulance CAP) a porodní asistentkou Olgou Riedlovou. Nejsem standardní rodička, mám zúženou pánev o 3 cm po operaci kyčle a stydké kosti. Přesto se za mě MUDr. Dvořák postavil a mohla jsem zkusit rodit spontánně. A to se nám s manželem, asistentkou a hlavně naší holčičkou povedlo. Byla to velká sláva! Svůj porodní příběh bych chtěla dát k dispozici na internetové stránky neziskové organizace Aperio (www.aperio.cz). MUDr. Záhumenský mi řekl, že jsem porušila všechny porodní pravidla. Myslím, že díky porodním pravidlům, které já vnímám jako důležité, jsem porodila spontánně. Zažila jsem při porodu ze strany porodní asistentky skvělou komunikaci, partnerský přístup, zájem, důvěru, soucítění a nepochybně i pokoru (komunikace ostatních sloužících por. as. byla dána měřícími přístroji). Dále jsem byla velmi spokojená na nadstandardním pokoji na gynekologickém oddělení (nadstandardní je v tom, že je tam rodička sama s děťátkem a návštěvy jsou možné kdykoliv, po jakoukoliv dobu, Kč 500 za noc proplácí OZP), personál oddělení bezvadný od ošetřovatelek, sester, po lékaře.
Nelibost u zdravotníků vyvolal můj dopis popisující novorozenecké oddělení, které na mne působilo jako pracovní tábor s rutinními a neosobními zaměstnanci, se kterými jsem měla možnost se setkat (výjimkou byly primářka MUDr. Flachová a jedna mladičká sestřička, (které se ale povedlo mé děťátko dokrmit 80 ml glukózy ve 4 hodiny ráno-děťátko po té celý den spí a nemá zájem o kojení)). Po odeslání dopisů jsem byla paní primářkou oslovena a šestinedělí jsem navštívila osobně k obhajobě svých slov (automatické odvezení dítěte na novorozenecký úsek dvě hodiny po porodu – došli jsme si pro ně, špatná podpora kojení, přikrmování dětí z lahví s dudlíkem, nemožnost chodit dítě kojit během noční služby, pokud je na novorozeneckém úseku na fototerapii, hromadné koupání jako na běžícím pásu, nepříjemné povyšující se pediatričky – v důchodovém věku atd.). Vysvětlovala jsem i proč jsem vše neřešila během svého pobytu. Těžko se zdravotníkům vysvětluje, že maminka odsouvá po porodu handrkování a často jí věci dochází, až když je po akci a nebo doma. Euforii z porodu jsem vyplýtvala na šestinedělí. Na dopisy mi odepsal přednosta kliniky a MUDr. Dvořák, že vše se řešilo a opatření byla přijata.
Rozhodně děkuji Bulovce (zastoupené Olgou Riedlovou, MUDr Dvořákem – podpora spontánního porodu, MUDr. Záhumenským – příjem na porodní sál, MUDr. Holým – rozhodnutí o možnosti rodit v CAPu na základě naší žádosti v 1.době porodní) za možnost volby přirozeného porodu, což není v ČR bohužel samozřejmostí a maminky jezdí napříč republikou ((my šli na Bulovku pěšky, máme ji naštěstí blízko)). Stojí to ale za to! Jako prvorodička jsem rodila bez jediného farmaka a kromě minimálního šití natržení u močové trubice, bez lékařského zásahu. Po porodu jsem měla energie, že kdyby mi řekli, ať uklidím porodní sál, s radostí bych to udělala (v případě, že by děťátko spalo v postýlce v dosahu).

V závěru bych chtěla všem osloveným doporučit knížky francouzského chirurga a porodníka M. Odenta „Znovuzrozený porod“ (z roku 1984!) a „Všichni jsme děti vody“ (krásné fotografie, mimo jiné i porodu do vody např. koncem pánevním).

Ještě bych chtěla poznamenat, že možnost bránit se zde názorům diskutujících máme (i když asi jen v rámci této diskuse na Rodině, pokud jsou příspěvky anonymní) a MUDr. Záhumenský ji využil. Ze strany pana doktora mi prišlo nefér, že podsouvá nepříjemné příspěvky bývalým porodnim asistentkam,které odešly z Bulovky. (Myslí ( pan doktor) všeobecně ty, které musely opustit Bulovku pro svůj přístup k práci, nebo konkrétně některé z nich?)

Přeji všem co nejvíce radosti s dětmi.

Dana Tesková