K psychickemu problemu v tehotenstvi:
Je to mozna jiny problem, ale ja mela obrovsky strach z porodu a vsech tech veci okolo, nedokazala jsem na nic jineho myslet, ve dne v noci, nekolik mesicu (i kdyz dite jsem chtela). Nakonec jsem vyhledala odbornika - psychologa, pry velmi dobreho. On po nekolika sezenich konstatoval, ze nemam strach z bolesti a porodu jako takoveho, ale ze se stydim, kdyz na me tolik lidi bude koukat, ze se bojim doktoru, nastrihu, klistýru apod, je zvlastni ze pred tim nez jsem k nemu prisla jsem si tohle neuvedomovala. Rikal neco o tom, ze bych jim mela verit, ale vice, ze mi nelze pomoct. Z uvedeneho plyne, ze psycholog mi vubec nepomohl, nakonec mi trochu zvladla pomoct moje doktorka. Odjela jsem rodit az do Vrchlabi, byl tam nadhery pristup, nepremlouvali me k nicemu co jsem nechtela a dnes mam 2 leteho chlapecka. Porod sice trval neco pres 16 hodin, ale delala jsem co jsem chtela, treba jsem potrebovala chodit, byla jsem tak nejak zabrana do sebe, nikdo me z toho stavu nevytrhoval nasilim. Manzela jsem vnimala tak nejak okrajove. Ne ze bych to musela mit kazdy den, ale dalo se to zvladnout. Ale po precteni nekterych prispevku o porodnicich vim, ze jinde bych to tak dobre nezvladla, ze by mozna i byly vetsi komplikace a vetsi poporodoni deprese.