Dne 28.9. se mi císařským řezem narodil krásný chlapeček. Peče o mě do tého chvíle byla uspokojivá. Když mě vezli na nadstandartní pokoj mě i malého bylo mi divné, že mi ho hned nechávají na pokoji, když mi doktor řekl, že se nemůžu 10 hodin hýbat, jak k němu proboha budu vstávat, když nemůžu?. Tak asi vidí, že tu mám zatím tatínka tak nám ho tady asi nechají, řekla jsem si. Bohužel malý začal během noci hodně zvracet, tak tatínek musel zůstat, za to jsem mu dodnes moc vděčná. O půlnoci se malý pokakal a zvracel najednou, tatínek trochu znervózněl, tak jsem raději zavolala sestru, která nebyla moc příjemná a nepříjemným tónem na partnera udeřila: Vy ho snad neumíte přebalit? (konstatuji, že to byla snad jediná nepříjemná dětská sestra, jinak to šlo). O měsíc později, když jsem sledovala pořad Sama doma s podtitulkem císařský řez, bylo tam řečeno, že maminkám po c. řezu miminka vozí na kojení po dobu 24 hodin, protože se o malé nemůžou starat. Jak to, že to nefunguje i v Jihlavě to dodnes nechápu. Nikdo se nás nezeptal zda tam partner zůstane a bude se o něj starat.
A kojení? Probíhalo tak, že sestra mi ho tam přistčila a odešla a já si s tím nevěděla rady jak malýho přichytnout znova, když se pustil. No a když nám to nešlo tak to vyřešil klobouček. Museli jsme po propuštění zajet do Havlíčkova Brodu, kde nám paní doktorka ukázala jinou techniku kojení a klobouček nám vzala. Nebýt jí tak nevím zda dnes ještě kojím. Takže ohledně péče a kojení nevím zda je to ta spávná volba.