Tak promiň, Petře, píšeš tu svůj věk, 28, a tím je to jasnější.

Co se týká tvých poměrně méně hmotných priorit a džínů, to je dáno patrně tím, že si neumíš představit, v jaké chudobě jsme vlastně žili. Nejen duchovní, ale i faktické. Navíc se s tím moc nedalo dělat, a pořídit si džíny byla jedna z mála možností přiblížit se nedostižnému a obdivovanému Západu, udělat si v té šedi radost...

S tou cenou trochu přeháníš, moje první džíny byly značky WILD CAT, stály 100 bonů, tedy 500 -600 Kčs podle momentálního kurzu veksláků, a koupila jsem si je v Tuzexu v 16ti letech za výdělek z týdenní brigády - mytí oknen o jarních prázdninách (kdo neví, co byly bony, vekslák a Tuzex, je na tom dobře). A tu radost, co jsem prožívala po celé týdny, kdykoli jsem je viděla nebo si oblíkla, tu moje dcera nezná, i když džínů už měla spoustu, různých značek. Takže to taky nechápe, naštěstí.

Ta částka mimochodem odpovídala měsíčnímu poplatku za nájem a inkaso nebo částce, kterou jsem po skončení mateřské dostávala do dovršení jednoho roku věku dítěte (550,- Kčs)-pak už nic).