V roce 2005 jsem rodila naše první dítě v porodnici v Pardubicích. S tamní péčí, jsem byla velmi nespokojená. Poporodní komplikace po císařském řezu byly lékaři zlehčovány a přehlíženy s tím, že se mi jen zavinuje děloha. Odešla jsem na vlastní žádost nedoléčená a teprve ambulantní lékařka objevila problém se žlučníkem. Po této zkušenosti jsem velmi dobře zvažovala, kde rodit podruhé. V říjnu 2007 se nám narodila v Ústí Barborka, opět císařem, opět komplikace, ale tentokrát byl přístup lékařů i sester maximálně profesionální, plný pochopení, vstřícnosti, ochoty... Sestřičky k jakékoli žádosti o pomoc, ať už se jedná o problémy s kojením apod., přistupují velmi ochotně. Po klasickém porodu i císaři jsou matky navštíveny přímo na pokoji fyzioterapeutkou, která poskytne rady, jak provádět jednoduchá poporodní cvičení, případně pečovat o jizvu. V ústecké porodnici se veškerému personálu daři skutečně realizovat to, o čem se jinde většinou jen píše, jak by to mělo být: totiž zkloubit profesionální medicinský přístup s laskavostí a ochotou naslouchat svým pacientkám. Pokud by za čas mělo na svět přijít naše třetí dítko, určitě se narodí v Ústí nad Orlicí.