No o svém věku jsem se sice nezmínila, ale psala jsem o svých dětech, jimž je 12 a půl a 15 let - přičemž to starší (patnáctiletou dceru) jsem porodila ve svých pětadvaceti letech, takže si snadno spočítáte, že "tu dobu" si moc dobře pamatuju. Jenže nic není černobílé. A i v tehdejším způsobu života jsme všichni měli na výběr. Buď se podřídit životu a nebo život podřídit sobě. Šlo to blbě, ale šlo to. Dneska je strašně "in" nadávat na všechno, co bylo, ale většinou ty nadávky patří nám samotným. Doba byla taková, jaká byla, ale člověk má ten život holt takovej, jakej si ho udělá. Nadávat pak může jedině sobě. Spílat "vládě" nebo "krutému osudu" či "špatný době" je prostě směšný... Lidi strašně rádi hledají vinu všude možně, ale sami "za nic nemůžou"... směšný. To je můj názor.