Zdravím všechny. Zvláště ty, kteří se cítí na pokraji svých sil z důvodu nepochopení okolím, protože ještě stále nemají své dítě. My si tuto volbu přece nevybrali. A vím přesně, že právě my jsme pro početí vlastního dítěte udělali absolutní maximum - možná tolik, co si většina šťastných rodičů z našeho okolí nedokáže představit a tolik věcí, o kterých snad oni ani netuší, že vůbec existují.... Ti, co se dlouhodobě snaží o vlastní mimčo, moc dobře ví, o čem je tu řeč. První krok: vitamíny, druhý krok: symtotermální metoda, třetí krok: cvičení Mojžíšové, čtvrtý krok: návštěva kliniky se zjištěním výsledků, pátý krok: léčba,... atd, atd. Po několika letech, po několika negativních výsledcích, po dvou spontánních potratech; po zjištění, že vlastně všichni naši přátelé už mají děti a většina čeká druhé, po těch tisících lítostivých pohledů, po tom všem a ještě navrch po těch jejich skvělej radách, mám chuť je poslat do pi... Možná si teď říkáte, že nejsem zrovna slušná dívka (nebo že by už konečně žena?), jenže v této situaci je to tak těžký.... Rozumíte mi? Křičím "Pomooooc", ale ono furt nic. Nemáte pistol? Nebo aspoň provaz? Pomůže mi víc, když budu brečet nebo když se budu smát?? Třeba jako skřet anebo rovnou jako idiot - ikdyž v tom asi už nebude tak velký rozdíl. Máte radu? Plodnou radu? Co opravdu pomáhá? A kam se poděli všichni naši přátelé? Bylo jich tolik a právě se mi zdá, že tu není žádný z nich.... Věrný mi zůstal jen můj manžel - a za to velký dík - jenže ten by tu pistol uvítal snad ještě víc než já.