Ahoj všem, nemoc už mám od 17ti, nevím jak to povědět ale od té doby co tu nemoc mám se dívám na svět jinýma očima a moc děkuji jedné paní s kterou jsem seděl v čekárně v nemocnici a měla taky tuto nemoc, pověděla mi jednu větu kterou do konce života nezapomenu a budu se jí řídit a to že: Musíš dělat ne z komára velblouda ale z velblouda komára.
Muj život se velmi změnil, pochopil jsem že člověk si neumí vážit života do té doby než o něj sám bojuje. Co mě nejvíc u některých lidí štve, že se mě štítí a berou mě za někoho kdo nemá tu ani co dělat. Bohužel jsem ve vším sám a nemám od nikoho oporu v těžkých chvílích mé nemoci. Dost jsem zhudnul a ztratil jsem zaměstnání. Bohužel i když je trestné vypovědět zaměstnance kvůli jeho zdravotnímu stavu, ale když je hlava chytrá vždy si důvod najde jak to obejít. V téhle zemi taky je problém se uživit když máte zdravotní problémy, nikdo vás nechce. Ztatil jsem nevětší můj koníček a sen. Přál bych si aby vše bylo jinak,ale nelituju že mám tuto nemoc, naučil jsem se užívat každého dne. Dokud se pohybuju budu cestovat, v tom mi ani RS nedokáže zabránit a když mi bude dělat problémy vždy vyhraju. Nevzdám se