To mi připomíná,když mi bylo osm a ležela jsem den po operaci kýli na chirurgii Bulovka, přišla stará nepříjemná sestra a začala na mě ječet jaktože nesedim u stolu u jidla,(a to v době, kdy jsem mohla pít jen čaj) ze je to slušnost sedět s ostatníma. Pak mě vzala za ruku a stáhla z postele, že prostě u toho stolu sedět budu a hotovo.Myslím, že se nemusim zmiňovat o tom jak jsou ty postele pro osmiletou holku a ještě po operaci vysoký! Docela to zabolelo a i po patnácti letech se to nezapomíná.Po letech věřte nevěřte se ze mě stala zdravotní sestra a měla jsem praxi i na Bulovce a hrůza.Vždycky se snažím být milá sestřička i kdzž i pacienti nejsou vždy nejmilejší, ale kdo by byl v nemocnici.Sama jsem se já i mé dvě starší sestry narodila na Bulovce a maminka má také nepěkné vzpomínky.

Před třema lety jsem se přestěhovala za svým nyní už manželem do Vrchlabí a to byla určitě ta největší výhra už kvůli porodnici,to nejlepší co by člověk potřeboval.Rodila jsem do vody, klystýr jsem dobrovolně chtěla Yalem, ale ten jsme nestihli,protože po 14 dnech přenášení a dvou prášků na vyvolání porodu to najednou šlo všechno nějak rychle.Narodil se nám kluk jako buk (Tomášek 4,22 kg a 53 cm)zdravej a veselej, ikdyž zařvat umí jako že se ve lvu narodil.Návštěvy kdykoli, malej nebyl ani vteřinu beze mě nebo manžela,příjemný personál a i když se Tomík nenarodil zrovna do nejčistší vany ( vzhledem k tomu klystýru, jinak jí před každou rodičkou dezinfikují)byl naprosto v pořádku i čistý očíčka a tak.A v neposlední řadě musím poděkovat svýmu milovanýmu manželovi, kterej byl naprosto skvělou oporou, i přesto, že jsem nebyla vždycky zrovna milá!Děkuji ti,Lásko!
Tak jsem vám napsala skoro celej životní příběh.
Shrnutím: na Bulovku nikdy! Do Vrchlabí vždy,(ale s fyziologickým těhotenstvím, je to malá porodnici s málo inkubátory a pod. a řídí se heslem přirozený porod.)
S pozdravem děkuji, že jsem se mohla svěřit.Mějte se!