Dne 15.8.2007 se námv táborské nemocnici narodila naše dnes 6-ti měsiční dcerka Veronika. Můj celkový dojem byl opravdu moc příjemný, pouze musím potvrdit nepříjemnou zkušenost některých maminek s jednou sestrou s kojeneckého boxu, jinak všichní počínaje porodními porodními asistentkami, přes lékaře a následně i sestřičky na oddělení byli moc fajn.
Do nemocnice jsme s přítelem dorazili 14.8.2007 okolo 20.00 hod., neboť se mi stahovalo a nepříjemně tvrdlo břicho, což se mi dělo celou zhruba 2. polovinu těhotenství, ale dnes to bylo dosti časté a intenzivnější a stále se to stupňovalo. Po příjezdu mi byl natočen monitor a následně jsem byla vyšetřena paní doktorkou, která byla i u porodu. Bylo mi řečeno, že jsem otevřená asi na 4 cm a že si mě tam už rovnou nechají, přítel na to zřejmě nebyl psychicky připravený, takže byl z této informace dosti zaskočený a stále nevěřil tomu, že se nám už ten malý zázrak brzy narodí. Celou dobu byl semnou až do té doby než se nám malinká narodila. Porodní asitentka nás zavedla na "hekárnu", ukázala nám kde je sprcha, vana a jak které úlevové prostředky použít např.žebřiny, ale mě především pomohl gymnastický balón, sprcha byla také super. Potom nás nechala osamotě na "hekárně", každých asi 30 minut mě chodila kontrolovat, zda něco nepotřebuji, asi po hodině mi natáčeli monitor a zjišťovali zda se otvírám. Porod trval asi 9 hodin, za tu dobu se na mě byla paní doktorka asi 2x podívat, jinak jsme si zcela vystačili s porodními asitentkami, obě byly moc milé a vstřícné. Asi ve 3 hodiny mi propíchli plodovou vodu a pak se vše začalo konečně zrychlovat, když mi při vyšetření řekli, že už vidí vlásky, začala jsem se na toho drobečka ohromě těšit, už jsem byla z toho všeho dosti vyčerpaná a nebyla jsem si jistá jak samotný konec porodu zvládnu. Když konečně došlo k tomu, že mi porodní asistentka řekla, že jdeme tlačit na sál, byla to dosti velká úleva, ale zároveň mě zachávtily obavy. Nejdříve jsem tlačila na bobku, tahle poloha byla absolutně vyčerpávající a bez nějakého většího pokroku. Takže jsem se přemístila na porodní křeslo a v polosedě jsme pokračovali. To už se dostavila i paní doktorka a pokračovalo se. Po několika marných pokusech mi začaly slábnout kontrakce, dostala jsem tedy něco na povzbuzení, když se kontrakce opět dostavili tak jsem začala opět tlačit, ale bohužel stále se nedařilo, malá začínala mít slabší srdeční ozvy, takže vše se muselo urychlit, paní doktorka mě nastřihla a při další kontrakci mi sestřičky pomohali tlačením na břicho asi po 3x pokusu se konečně vše zdařilo a 4,53 hod. malá byla na světě. Na všechnu tu dřinu a bolest spojenou s porodem jsem rázem zapoměla a ihned jsem se zajímala o toho malého drobečka, ale tak to má asi každá matka, která přivede na svět svého vlastního potomka. Pouze musím podotknout, že mi malou přinesli asi po 10 minutách, dali jí vedle mě do postýlky a žádné přikládání k prsu se nedělo, což mě docela mrzelo, ale přece jsme se po několika nezdařených pokusech rozkojili.
Po porodu se mi sama bohužel neodloučila placenta, takže jsem musela dostat narkózu a s malou jsem se viděla až po obědě, kdy jsem byla zcela probraná a za pomoci sestřičky i osprchovaná a připravená poskytnout malinké všechnu potřebnou péči.
Na pokoji jsme byli dvě, ta 2. maminka měla o den staršího kloučka, byla velmi příjemná a milá. Hodně jsme si popovídali, vzájemně jsme si povídali a bylo nám tam těch pár dnů spolu docela dobře.
Takže abych to celé schrnula, celkový dojem z táborské porodnice a můžu potvrdit i z gynekologického oddělení, kde jsem byla v průběhu těhotenství 2x jsou celkem dobré, všichní až na 1 vyjýmku byli milí a vstřícní. Pouze ta vybavenost pokojů a WC a sprchy společné na chodbě považuji za mínus, ale s výstavbou nových porodních sálů a oddělení šestinedělí se i toto doufám vyřeší a pak už nastávající maminky budou mít veškerý komfort