Ahoj,
váš příběh o tom, že dítko neodpovídá představám lékařů a nezapadá do tabulek vývoje(kdo kdy chodil s dítětem na rehabilitace, jistě jich mnoho viděl)jako bych znala.Akorát že my se takhle trápili se synem.Pravda, byl rozený kleštěmi a tudíž doktoři předpokládali určité problémy a rizika, ale i my jsme si užili.To nebylo jen jestli se včas obrací, ale i kterou ručičku dává do pusy dříve,kterou si bere věci...Se sezením si dal na sebe čekat -začal až v 8 a půl měsíci, zato stavět a obcházet nábytek už 14 dní potom.Chození na rehabilitaci podle Vojty jsem taky psychicky nezvládla - sestřička mi řekla,jak chcete,ale je na něm co tolik věcí napravovat- přešli jsme se cvičením do rehab.stacionáře, tam jsme se hezky houpali na bolonku.Při roční prohlídce nám paní doktorka v rizikové poradně(hruza,kde jsme všude chodili) dávala rady, pak řekla ,že to platí nejen dokud je malý, ale i když pojede na gymplu na lyžák.-Takže už mu prostě vybrala školu. Musím říct, že ten rok běhání podoktorech na nás zapůsobil hrozně, projevilo se to i v našich vzájemných vztazích, ale naštěstí se všechno včas napravilo. A musím říct, že syn má teď 5 roků a už si sám čte -sám se to naučil. No myslím, že takové nerváky jsou úplně zbytečné.
Hodně úspěchů vám oběma přeje Eva