Milá Ifko,
taky jsem kantorka, po šestileté praxi na gymnáziu teď na mateřské dovolené s dvouletým kloučkem a dalším mimčem na cestě. Mám stejný pohled na věc. Na nižším gymnáziu navíc byla spousta ambiciózních dětí ještě ambicióznějších rodičů, pro které cokoliv jiného než číslo jedna je prohrou a jsou schopni doslova mořit svoje děti nesmyslným perfekcionismem. Prostě většina jede na výkon a číslo (rozumějte známku). A některým rodičům to nevysvětlíte.
Moc bych si přála, aby můj syn měl ve škole učitelku podobného ražení jako jste Vy. Vím, že takových přibývá, tak snad bude mít štěstí. Trochu mě straší příklad mojí kolegyně, která má skvělého, bystrého a zvídavého kluka, který se stále na něco ptá, chce přijít věcem na kloub a s každou odpovědí se nespokojí. Když se nudí, je neposedný. To není nic divného. A v první třídě z ní udělala paní učitelka neschopnou matku nezvládající své příšerné dítě jednoznačně hodné zájmu pedagogicko psychologické poradny. Tak to je fakt noční můra. Asi bych hledala jinou školu.
Prostě život dětem komplikujeme jako rodiče a často i jako učitelé...