Petro,
přesně tyto pocity jsem na začátku těhotenství prožívala taky. Měla jsem totální pocity beznaděje, strachu, dokonce jsem svého muže obviňovala, že se o nás nebude schopen starat, že není schopný postarat se ani sám o sebe apod.
Všechno přešlo. Myslím si, že svůj podíl na těchto pocitech měl i strach o miminko, trochu nedůvěra v jeho skutečnou existenci, když ještě vůbec nic není vidět. Když se začne rýsovat bříško, všechno je najednou mnohem reálnější, uvnitř je miminko a hotovo.
Od těch strachů určitě může velmi pomoci manžel. Teď by tu měl být proto, aby Vás objal, řekl jak moc Vás má rád a začali jste skutečně společně plánovat všechny změny, které bude potřeba udělat během těhotenství i potom.
Zkuste se občas sejít s nějakou budoucí maminou, která je ve druhém trimestru. Všechny, které jsem potkala já byly ztělesněním blaženosti, třeba Vás to trochu (jako i mě) nakazí.
Hodně štěstí Vám i miminku.
Lenka