Problém o kterém píšete shodou okolností trochu znám. Je třeba nazývat věci pravými jmény. Problémem není přístup ke vzdělání dětí národnostní menšiny, ale problémem je handicap dětí asociálních rodičů - alkoholiků, zlodějů, a nezodpovědných rodičů vůbec. Že mezi romskou komunitou je takových rodičů velké množství pak vede k záměně tohoto problému za problém národnostní. S takovými dětmi pracovat je velmi náročné, protože co škola spraví, jejich rodina a prostředí, kam přijdou ze školy, zase zničí. Tam by bylo potřeba v prvé řadě převychovat jejich rodiče, což dost dobře nejde. Tyto speciální školy fungují dost zvláštním způsobem, známky se tam rozdávají skoro za nic, protože podmínky v reálné výuce tam jsou kázeňsky nesrovnatelně horší než podmínky v normální základní škole a všechna měřítka tam jsou značně posunutá. Na prvním stupni to ještě jde, ale ve vyšších ročnících pak už může být učitel rád, že během výuky nedostal přes hubu a známky dává v podstatě za pouhou docházku. Hodnota známek z takové školy pak je značně pokroucená. Ono je to opravdu těžké, když taková základní škola funguje skoro jako pasťák, ale nemá žádné adekvátní donucovací prostředky k dispozici. Když dáte typickému romskému dítěti trojku z chování, tak se vám vysměje. A co mu můžete jako učitel udělat horšího? Leda ho šoupnout do té zvláštní školy, ale to pak můžete celý tento projekt rovnou zabalit. Jediné předměty, o které mají romské děti zájem jsou zpěv a tělocvik. A tak je celý tento projekt závislý na extrémně náročné práci několika mizerně placených učitelů, kteří musejí úzce spolupracovat s rodiči těchto dětí, aby jim v jejich domovech vytvořily podmínky, které teprve umožní, aby snaha o vzdělávání nevyšla naprázdno. Tedy jde o to, že ta romská kultura je svojí podstatou tak asociální, že de fakto znemožňuje zařazení jejich dětí do normálného vzdělávacího a později pracovního procesu. A je to začarovaný kruh. Ty výjimky v kladném smyslu jsou, ale podstata úspěchu spočívá de-facto v přerušení kontaktu jejich rodin s původní asociální komunitou. Většina případů vypadá nadějně, když jsou ty děti ještě malé. Ale v pubertě se pak připojí zpět k romské asociální komunitě a je to v háji. Je to dost těžké, přefiltrovat z jejich kultury jen ty písničky, ohníčky a tance, ale asociální podstatu jejich životního stylu škrtnout. A to sice v jejich zájmu, ale proti jejich vůli.