Vážené budoucí maminky i tatínkové,

pár dnů pročínám jen tak "Vrchlabí". Vlastně jen tak ne, protože je mně tato porodnice velmi blízká z mnoha příčin. Je v mém regionu, její filozofie je něco úžasného a navíc pan primař Kavan zaštiťuje právě probíhající první kurz pro duly v Čechách. Ano, píšu proto, že chci tuto novou věc propagovat. Pro nějaké informace o dulách můžete nahlédnout na stránky www.rodina.cz/duly. Další informace lze získat u České asociace dul. A něco rovnou teď hned. Ano, já jsem jedna z těch, které právě tento první kurz absolvují a s maminkami jako dula už chodím. Dula je, jak jste jistě pochopili, osoba, která doprovází rodičku. Podporuje ji jak emocionálně, tak i fyzicky. Je to pro mě něco úžasného, práci a poslání duly vidím a vnímám jako něco velmi užitečného a smysluplného. Dula doprovází rodičku proto, aby byla hlavně v pohodě, protože porod pak probíhá plynuleji, rychleji a většinou i bez komplikací. Každá dula má své specifikum, protože každá z nás se zabývá něčím z tzv. alternativních směrů. Každá dula se navíc ještě v kurzu naučí další úlevové metody a různé techniky, jak mamině pomoci a zkrátit jí tak tu dlouhou dobu při čekání na miminko a ulevit jí od bolestí, aby tolik netrápily a netrvaly tak dlouho. Mám radost z toho, že to, co já sama mohu nabídnou a poskytnou, funguje. Zabývám se muzikoterapií, proto používám např. tibetské mísy. Na to se lékaři i některé sestřičky dívají trochu s nedůvěrou, příčinou je pouze neznalost této metody. Zvuk (nejen tibetských mís) má svoje vibrace a právě ty pomáhají. Jsou srovnatelné s účinky spasmolytik. Mísy ale nezanechávají žádné vedlejsí účinky! Prostě jen rozpouštějí bolest, ale "nerozhánějí kontrakce", čeho se obávají zdravotníci (i některé neinformované maminky). Mísy pomáhají jak na bříšku, tak i na zádech při křížových bolestech. Dále pracuji s energií reiki. Maminkám se přece doporučuje v určitých momentech teplo. Je třeba tedy připravit zdroj tepla (různé nahřáté sáčky ap.). Já mám svoje ruce stále při sobě a teplo z nich lze použít kdykoli. Je to energie čistá, neškodná. Miminka v bříšku reagují přívětivě. Ostatně o jejich schopnostech, které my dospělí nemáme, se ví. Dále používám různé protitlakové masáže, masáže některých akupresurních bodů, které podporují např. porodní práci dělohy a není třeba užít Oxytocin. Také jsem si pro maminy vyrobila šátek REBOZO, což je metoda různého úlevného polohování a přišla do Čech z Mexika. Toto jsou základní způsoby, jakými pracuji já. Ostatní duly používají třeba aromaterapii, homeopatii, shiatsu a další. Je to práce opravdu radostná. Setkávám se s tím, že maminky intuitivně chápou, že doprovod dulou je pro ně věc dobrá. Někteří taťkové k tomu přistupují ale odmítavě. Možná se bojí o ztrátu své důležitosti, svého postavení, svojí role. To všechno zůstává. Je to jen věc dohody. Dula má být po ruce, ale nesmí překážet, což ona vycítí. Dula se může střídat s budoucím tatínkem u rodičky (porod se může protáhnout a trvat přes noc). Některé techniky jsou i "pro dvoje ruce". Dula může být s rodičkou během první doby porodní a taťka pak až u samotného porodu. Tak to totiž také někde praktikují, že taťku zavolají až v době, kdy je jisté, že porod běží. Co si ale v takovém případě počne mamka sama, když je třeba prvorodičkou, neví, co ještě ji čeká a čtvrthodinka bolesti o samotě se zdá být dlouhou hodinou?
Mně je už 47 let, mám dvě děti, které se narodily klasicky. Nezavrhuji současné zdravotnictví, to ani nelze. V porodnictví je ale třeba pomaličku některé věci měnit. Nejde se zlobit na zdravotníky v ostatních porodnicích, že ještě "nepochopili". Každý z nás jsme někde odstartovali, něčím prošli a k něčemu dospěli. A všechno má svůj čas. Náš názor ten druhý přece není povinen sdílet. Proto se přikloníme tam, kde je nám to bližší. A je to tak i s porodními místy. Někomu vyhovuje to, jinému ono. Je to na Vás, maminky, abyste i jinde vyžadovaly, jak chcete rodit. Bez Vás to ti ostatní porodníci nemohou vědět a tudiž se nebudou měnit, protože nebudou mít důvod ke změnám svých zaběhnutých a podle jejich názoru vyhovujících praktik. Je to opravdu důležité, aby se miminka rodila jinak. Přečtěte si třeba novou knihu Vlasty Marka "Nová doba porodní". První minutky života jsou ty nejdůležitější a jak říkám: pokud se prošvihnou, je to na celý život. Miminko patří po porodu mamince. Když tomu tak není, miminko pláče, protože mu je třeba zima nebo má hlad nebo pociťuje jiné nepohodlí. Pláče, protože má nějakou potřebu. Když ale nedostane to, o co si pláčem říká, tak si začne ve svém mozečku budouvat postoj ke světu. "Nedostanu to, o co si říkám, tak o to asi musím bojovat". A první chybný program je uložen. Regresní terapie dokáže vystopovat příčiny dnešní agresivity, nevraživosti a násilí třeba právě v těchto prvních momentech našeho života. Ale pozor, tyto negativní jevy nelze takto omlouvat.
Dalo by se ještě dlouho psát. Začala jsem o Vrchlabí. Četla jsem kdesi na začátku o nějakém problému (nepátrala jsem, o co šlo konkrétně), na základě kterého se odvíjela další písemná debata. Ve zdravotníctví by se chyby stávat neměly, samozřejmě že ne. Tak to ale je, že se občas něco stane všude. Ve zdravotnictví se nepracuje s nějakou věcí, ale s člověkem a jeho zdravím. To je jedna věc. Další je, že o případném problému hovoří laici a různě se dál komolí to, co na konci řady úst může být něco málo uvěřitelného. Přesto se takovému sdělení věří.
V případě Vrchlabí zde hraje roli ještě jedna věc. Jsou skvělí! A víme, že závist a touha znemožnit toho lepšího dokáže to, čemu se slušný a rozumný člověk vyhne.
Trochu jsem se rozepsala a mohla bych ještě dál pokračovat. To by už ale čtenáře přestalo bavit tak dlouhé čtení. Přeju všem dobrou pohodu a v tuto hodinu i dobrou noc.
Naďa Baliharová