Šárko,
jsem taky z Mostu a není to tak dávno, co jsem řešila podobný problém hlučného sousedství, chtěla bych ti poradit. Začalo to, když se do bytu pod námi nastěhoval nový soused. Nejprve podnikl stavební úpravy, které trvaly dost dlouho a byly velice hlučné, ale přetrpěli jsme to, neboť jsme doufali, že to brzy skončí. Ale, bohužel, sotva začal bydlet, všechno teprve začalo. Od té doby jsme téměř nepoznali, jak vypadá ticho. Neustále si pouštěl hlasitou hudbu, hlavně v noci. Nikdy jsme se na něj nedozvonili, tak jsme se pokoušeli domluvit mu písemně, ale jak se později ukázalo, neumí dost dobře číst. Trvalo nám půl roku, než jsme poprvé zavolali policii (156), neotevřel jim a mělo to jen ten efekt, že si pouštěl hlasitou hudbu i v době, kdy nebyl doma. Teprve tehdy jsme se přestali žinýrovat a volali jsme policii třeba i dvakrát denně, psali jsme stížnosti přestupkové komisi a majiteli domu, pozvali jsme i soudního znalce, který nám změřil hodnotu hluku (firma ECOMOST) a po několika měsících jsme konečně dosáhli toho, že můžeme v noci spát a ve dne třeba taky. A kdybych se v podobné situaci ocitla znovu, rozhodně bych začala rázně jednat hned na začátku.
Pokud ti něco opravdu vadí, tak s tím něco dělej a nestyď se za to, že bojuješ za svá práva. To přece není rasismus.
Přeji hodně štěstí a sladké sny.
Katka z Mostu.