Kamarád se zase zasekl u klasika největšího, přímo u Erbenovy Kytice, konkrétně básně Vodník. Tam, kde se deklamuje: A na topole podle skal zelený mužík zatleskal" on slyšel: A na to pole podle skal...atd. Tak se mě ptal, jestli nevím, na které pole a proč na něj zatleskal.
Jinak já jsem si jako dítě při písni "Zasvítil měsíc nad huménko, spadla mě žalost na srdénko. Pro tebja, synečku, voňavý hřebíčku, že sedáš večer při vínečku" vždycky představoval, že mu ta galánečka říká hřebíčku a viděl jsem v duchu vždycky hřebík. Ocelový)
Taky jsem měl rád písničku Kazačok, což byl nějaký sovětský pop a myslel jsem, že je to o kazeťáku)