Jitko, já jsem tě pochopila dobře a toho lékaře taky. Já jsem reagovala na jeho vlastní poznámku v textu.

cituji: "Pak může taková maminka svému lékaři říci – moje dítě má už letos poosmé infekci horních cest dýchacích, vždycky dostalo přípravky proti horečce a antibiotika a má ji za pár týdnů znovu a já bych tentokrát ve spolupráci s vámi ráda zkusila, jestli by to nešlo bez těch prášků. Znáte nějakou cestu?"

A zde vidím problém. Jestliže se toto děje, potom je zde velmi odůvodněné podezření na nějaký imunologický defekt. To by mělo vést maminky primárně k vyšetření imunologických parametrů dítěte a až v případě, že je vše v pořádku, zkusit případně tuto alternetivní cestu,. Jinak jsme opět tam kde jsme byli - ano, já jsem v péči imunologa. Ale pokud se tam člověk konečně nevydá a ty testy si nenechá udělat, tak NEVÍ jak na tom jeho imunitní systém je. Ale to by měla být věc lékařů první linie, už po cca 3-4 infektech těsně po sobě byl měl následovat odeslání k vyšetření. Bohužel se to ne vždy děje :-(.

A k té horečce - u dětí z rodin s výskytech autoimunitních poruch může být poměrně ošidná. Při ní se vyloučí tzv. heat shock proteins - proteiny tepelného šoku. Bohužel tyto bílkoviny jsou občas zodpovědné za vyvolání onemocnění, ke kterému měl jedinec genetický předpoklad. Zde je opravdu otázka, jestli se pouštět do podobných způsobů léčby. Podobně i virové a bakteriální proteiny mohou být spouštěčem a je skutečně otázka, zda nebude pro dítě s podobnou zátěží výhodné potlačit patogen co nejrychleji. Vzhledem k tomu, že výskyt tohoto typu imunitních poruch je cca 10% v populaci, už je to skupina, které by se mělo říci "ale pozor pozor"... Pro zdravé děti nepochybně cesta, která může být prospěšná. Pro děti z rodin, které s něčím podobným bojují (a mnohdy si to ani neuvědomují, protože nejsou dostatečně poučeni) je to poněkud problematické. Toť vše, na nic jiného jsem upozornit nechtěla :-).