Máš pravdu, Lízo, existují rané péče, Klokánky, Střep, HoSt, a různé jiné neziskovky, které nabízejí nějaké služby. Potíž je v tom, že tyto služby nejsou dostupné každému, kdo to právě potřebuje, a že je poměrně nesnadné se k nim probojovat.

Co se týká zneužívání: ano, vím, že by bylo možné tuto službu zneužít, ale stále se mi to zdá lepší než nechat děti někde samotné ve strachu nebo používat násilné prostředky. Někdo prostě nemá tolik možností nebo osobních schopností. Když to zkouším rozebírat z různých stran, tak mi vychází, že:
-zakázat těmto lidem rodit děti je nehumánní a fašistické
-odebrat jim děti čistě z principu, že by se mohlo něco stát, rovněž
-nechat je řešit krizové situace po svém, tj. často s použitím násilí či opouštěním dětí, má příliš negativních dopadů na vývoj dítěte

Pořád mi tedy jako nejúčinnější vychází nabízet pomoc tak často, jak to bude potřeba, ale aby splnila svůj smysl, musí být snadno dosažitelná a především NEREPRESIVNÍ. Tím pádem by, Jano, neměla být zneužitelná ani při přípaných soudních sporech o dítě - což je zřejmě utopie, tak daleko v našem právním státě nejsme. V okamžiku, kdy bude riziko jakéhokoliv záznamu v "sociální kartě rodiny", přestane být tato služba účinná, protože mnoho potenciálních klientů si to radši rozmyslí. Čili i krizová centra by musela být vázána mlčenlivostí.

Bude-li existovat jedno číslo jako okamžitá pomoc pro rodiče, kteří nezvládají pláč dítěte, stejné v celé republice, a bude o něm informace před večerními pořady v televizi, v dopravních prostředcích, v novinách, tak to časem bude každý brát něco normálního - stejně jako pitný režim, třídění odpadu, nebo preventivní mamografie. Péče o plačící dítě by byla poskytována podle potřeby maximálně na 24 hodin, a při převzetí dítěte zpět by maminka (rodiče) dostala informace o možnostech další následné pomoci v tom daném regionu (tj. o zmíněné rané péči atd.). Teprve pokud by si dítě nepřevzala, následovalo by hlášení na sociálku.
Teď to jenom umět zařídit