taky jsem studovala, budovala si pozici v zaměstnání, abych se měla kam vrátit. Taky chodíme do restaurací, na procházky, na výlety. Od narození bobka ale prakticky všude bereme s sebou. Krom kina (2x za 2 roky, kde by se asi fakt nechytal). Vše se dá přizpůsobit dítěti. My jsme si totiž ověřili, že když jsme byli pryč déle než ty 2-3 hodiny, tak se nám po bobkovi začalo neskutečně stýskat. Máme ho aby byl s námi a tam, kam s námi nemůže, nás to prostě ani neláká.
A k té nevolnosti vašeho muže.... můj muž mi v porodnici pomáhal měnit vložky a chodil s nimi za sestrou, aby zjistili, jestli je tam už plodová voda. Neštítil se, nabídl se sám. Nedělalo se mu nevolno. Strašně rád se díval, jak kojím, natáčel si nás. Dodnes, když vidíme někde kojící matku, se na sebe podíváme a připomíná nám to naše začátky s miminkem.
Nechtěla bych za partnera vašeho muže, když má takové názory. Bála bych se, že mu bude špatně ze mě, až třeba budu jednou nemocná..... Můj muž mi drží lavor, když zvracím. Váš muž by zřejmě zvracel taky.....
Je to samozřejmě váš život, co si děláte doma je váš problém. Ale nelze veřejně prohlašovat takové věci, jaké prohlašujete. Já totiž jsem taky taková tlustá maminka. A jestli jsem nehezká - asi jak pro koho. Nejde totiž o to, co má člověk na sobě, to je jenom obal....