klid, já jsem ořvala, že jsem malému v 5 měsících dala kaši, bo jsem po 10 dnech kojení po max. 90 minutách byla jak mátoha... že jsem nevydržela kojit plně do půl roku (5 měsíční dítko mělo tehdy nakojeno 5 kg k porodní váze 4 kg). Mudra mě vnucovala příkrmy od 4 měsíce, že malému moje mlíko nestačí - stačilo, ale chtěl často...

Nemyslím, že kojení je samospasitelné, pokud matka nedbá na životosprávu, používá deodoranty a kosmetikou plnou chemie - to vše se dostává do mlíčka. Navíc - my samy máme těla plná jedů (jogurty a zeleninka s DDT - na tom jsme vyrostly...). Otázka tedy je, jestli je kojení opravdu to nejlepší, co mohu svému dítěti dát? Nepředávám mu náhodou víc jedů, než prospěšných látek??? O tom se nikde nepíše, narazila jsem jen na pár studií v odborných časopisech s chemickými rozbory MM dnešních matek a nebylo to nic povzbudivého.

Takže - není to vůbec jisté, že kojení z našich těl je pro naše děti to nejlepší. I tak je od malička obklopujeme chemií v plenách, v kosmetice a v MM. UM mi z tohoto hlediska přijde přeci jen o dost bezpečnější.

Bumbi
- která kojila bez zásluh, ale vůbec není přesvědčená o 100% prospěšnosti kojení pro zdraví (neoddiskutovatelné to je pro pohodlí matky i dítěte, tvorba pouta, kontakt apt. A kojení je záchrana pro líné matky )