Naše Vendulka měla imaginární období také. Měla JEŽKA. Nosila ho v té své malé ručičce kam se jí zachtělo a kamkoli ho odložila. Třeba na křeslo - ale pozoooooor, nikdo si tam pak nesměl sednout. A pokud to FAKT potřeboval, musel nejdřív JEŽKA vzít do dlaně, sednout si a posadit si ho na klín :o)))). Spával zásadně na tatínkově oblíbeném polštářku. Nejvatší záhadou bylo, že ta malá dvouletá hlavinka si přesně pamatovala, KAM ježka položila napsoled předešlý den.... a když jsme byly před domem, vzpomněla si, že ho zapomněla na kuchyňské židli, na botníku či v kočárku a musely jsme s epro něj spolu vrátit :o)))).
Jednoho dne mi donelsa to malinké nic ukázat na otevřené dlani a povídá - ježek je nějaký moc malý, budu ho muset zvětšit... vzala to malé nic do malinkých prstíků, přiložila k pusince a mohutně foukla - no a bylo to - JEŽKA prostě nafoukla :o))))))).
Ani nevím, KDY ji to přešlo....