ani já se nemusím obhajovat. S prvním dítětem jsem to obrečela. Všichni mi radili jak na to, ale prostě to nevyšlo. Sdcerou jsem šla už z porodnice s lahví. Hodně lidí mi to mělo za zlé, že jsem se dost nesnažila a kdesi cosi, v poradně když jsem vytáhla pro malou lahev tak spousta maminek se pohoršeně dívala..... Rodila jsem císařským řezem v 36tt, kdy mé tělo nebylo ještě na nějaký porod absolutně připravené, moje náhlé zdravotní komplikace, ale nesnesli odkladu. Takže se mi prsa nenalily. Malá byla malinkatá (2kg), odstříkala jsem tak 20 ml denně ( a já nejlíp vím, co jsem se u toho nabrečela, že jsem neschopná a k ničemu a........).
Syn se narodil v 37tt také pro moje zdravotní kompliace, poro nebyl ani zdaleka nastartovaný, takže se situace opakovala, jen s tím rozdílem, že tentokrát jsem "vydržela" asi 3 týdny i kojit - no to je silné slovo.. Ale už jsem si byla jistá, takže se žádný pláč nekonal. Jsem šťastná, že jsem dokázala porodit 2 zdravé děti, miluji je, máme spolu krásný vztah, nemocný jsou přiměřeně k počasí a že nekojím - svět se nezboří.
Kojení je dar, ale každý se musí sám za sebe rozhodnout, zda ho chce využít a nikdo jiný nemá právo ho za to kritizovat.