Dobrý večer všem,
myslím si, že článek paní Zuzany vyvolal bouřlivou diskuzi. A ani se tomu nedivím. Je to opravdu velice citlivé téma. Souhlasím především s výrokem, že maminky, které plně kojí se nemohou nikdy vcítit do pocitů maminek, které kojit chtějí, ale nemohou. Samozřejmě jim to nemá nikdo za zlé. Je to přirozené. Já sama mám dvě děti (holka 5 let, kluk 10 měs.) a obě děti měly jak prso tak flašku. Taky jsem se mohla klidně postavit i na hlavu a stejně mé tělo nevytvořilo dostatek mléka. Dceru jsem kojila 10 měsíců a z toho plně pouze 5 týdnů. Ze dne na den přišel takový pokles laktace, že už se to nespravilo. A tak se dcerka naučila, že u každého krmení je jedno prso druhé prso a flaška na dosycení. Měla jsem doma půjčenou i váhu a po každém krmení dcerku vážila a vždycky z obou prsou vypila polovinu dávky, kterou měla mít. Když jsem po 5 měsících volala na laktační ligu, paní poradkyně nechtěla věřit, že ještě stále kojím, když dávám dítěti flašku. "Klobouk dolů" - to byly její slova. Dcera měla 5 let a před měsícem měla poprvé antibiotika. Když jsem otěhotněla podruhé, tak jsem si přísahala, že to bude všechno jinak. A dopadlo to úplně stejně. Syn kromě obou prsou musel mít dokrm. Verdikt mého gynekologa zněl, že mám slabě vyvinuté mléčné žlázy. Tak to by mně nikdy nenapadlo. Dneska, když si vzpomenu na pocity, které jsem pokaždé prožívala z neúspěchu plného kojení, se musím lehce pousmát. Taky jsem si to vyčítala, hodně krát to obrečela a dneska jsem šťastná za každou kapičku MM, kterou jsem svým dětem mohla dát. Tímto článkem bych chtěla podpořit všechny maminky, které chtějí vzdát kojení kvůli poklesu laktace. Jde to i jinak.
Zdravím a přeju hodně štěstí