Grainne, já si myslím, že pravdu by měl kromě zcela extrémních situací člověk unést. A jak píšu níž, ještě mnohokrát se té matce, která se radši uchyluje k sebeklamu (kojení je nanic), stane, že v něčem, co je pro dítě dobré, selže, nebo to nepůjde, nebo prostě z nějakého důvodu mu to nedá. To si má pokaždé lhát? Nebylo by lepší si říct - jo, bylo by to fajn, ale život šel jinak, přežiju ¨pocit, že jako matka nejsem DOKONALÁ? O tom to totiž je, jestli smíme být nedokonalýma matkama. Myslím, že i pro ty děti je dobré, když si tohle máma v sobě vyřeší co nejdřív a neobviňuje realitu z toho, že jí způsobuje pocity viny.