Já jsem se svým starším synem bojovala podobně jako pisatelka článku 3 měsíce. V porodnici mi jedna sestra řekla, že některá miminka prostě sát neumí, bývá to i v rodině. Řekla bych, že jsem měla laktační psychózu, protože pak jsem v pohodě kojila až do jeho 13 měsíců. Od 6 měsíců jsem přikrmovala a ejhle, objevila se alergie na bílkovinu kravského mléka (osypaná pusa po sušence s obsahem mléka), později astma, které s tím někteří lékaři spojují.
Kdybych se tenkrát nerozkojila, syn by musel pít jen Nutrilon Pepti, v němž je bílkovina štěpená, ale je chuťově dost mimo. Ale syn si na něj postupně zvykl, dnes ve svých 3 letech pije 1 hrnek denně, jiné mléčné výrobky podle alergoložky nesmí, máme nemléčnou dietu...
Mladšího syna jsem začala kojit v pohodě v porodnici a kojila do 9 měsíců (odstavil se sám). Ten naštěstí zmiňovanou alergii nemá, může jíst vše. Nechci, aby to vyznělo, že jsem nějaká kojící hrdinka, ale v naší situaci nám kojení usnadnilo výživu. Znám ve svém okolí asi čtyři další děti, které tuto alergii mají.
Naprosto chápu maminky, které toužili kojit a nevedlo se jim to. Být správná máma znamená hlavně se dítěti věnovat a jestli má mléko takové nebo makové anebo žádné, to je vedlejší. Mimochodem, už tu taky zaznělo, že člověk je jediný tvor na zemi, který i v dospělosti pije cizí mateřské mléko...ale to by bylo k jiné diskuzi.