Promiň, nějak jsem si neuvědomila, že oslovuješ macechy, tak jsem reagovala, tvoje příspěvky mi přijdou jako volání o pomoc. Tvůj muž ví, že se takhle trápíš?

Takže poslední komentář - pokud jde o mateřské pudy, já jsem taky žádné neměla, k rozhodnutí mít dítě jsem se dopracovala zčásti racionální úvahou (za pár let už na to budu stará a co když touha po dítěti přijde) a zčásti pocitem, že to v té práci už dál nevydržím. Tak to prostě bylo. Veliká láska k synovi propukla tak dva týdny po porodu, předtím jsem byla ráda, že je zdravý a připadal mi spíš jako takový vetřelec. A nejsem jediná, u koho to je takhle.