Cican,
jsem macecha, ale už dospělého a skoro dospělého "dítěte". Asi to tak Prozřetelnost chtěla, že jsem se s manželem neseznámila, když byly jeho děti malé. Asi bych doma, žádné "cizí" malé děti nezvládla a jejich matka by u našich dveří zazvonila jen jednou. Garantuji, že podruhé by to už nedokázala.
Pozor, nemluvím o žádném ideálu. Jsem člověk z masa a kostí, taky se svými problémy a musím je brát na zřetel, ať se mi to líbí nebo ne.
Pro mě je v partnerském vztahu priorita - manželství a děti /naše společné/. Pokud by partner jedno nebo druhé odmítal s tím, že on už to má za sebou, tak to budu raději žít sama.

Cican, je to o tom sebevědomí, tak jak už tu psali jiní. TY JSI JEHO MANŽELKA, nejsi žádná nová slečna. Není pravda, že o střídavé péči rozhodují hlavně otec a matka. To dítě žije ve VAŠÍ domácnosti, a ty musíš mít poslední slovo. Proč vůbec přicházíš do kontaktu s jeho bývalou? Copak ty s ní máš něco společného? Copak tvůj manžel někdy mluví s tvými bývalými? To je minulost. Mysli především na sebe. Na tom není nic špatného. Na to, aby si měla ráda své bližní, musíš mít ráda především sama sebe. Když ty budeš v pohodě, budou z toho mít prospěch i všichni okolo. Zvaž proč jsi do manželství vstupovala /to mi přišlo úplně šílené, jak píšeš, že sis přece brala i jeho bývalou - Néé!!!!!/, proč nemáte vlastní děti? Léčíš se, řešíš to nějak? Je to přece tvůj život! Je hezké, že myslíš na manželovo dítě, ale to neovlivníš, že ho rozchod jeho rodičů poznamená, za to píšeš ty nijak nemůžeš. Mysli na vaše manželství, jak si ho představuješ do budoucna, kašli na nějakou bývalou. Kdo sakra řeší s kým si kdysi chodila ty?

My žijeme v domácnosti s manželovým 21-letým synem od jeho 17 let. Máme společné dvouleté dítě. Doufám, že výjde i druhé. S mladším synem se občas stýkáme. Jejich matka nás nezajímá a obě děti to ví. Ví také, že se jejich matka rozvedla a že okamžitě si domů nastěhovala milence. Jsou to kluci, kteří si už sami začínají budovat vztahy s holkama, takže před nimi nic netajíme, ať si sami zváží, co chtějí a jaké dětství chtějí připravit svým dětem. Nikdy se mi nestalo,že by se ke mě třeba slovně nevhodně zachovali, to by snad "nepřežili". Manžel dokáže být hodně důrazný. Proto mě překvapuje, že některá z vás píše, že se děti chovají hrubě. Asi by si to měli všichni dohromady vysvětlit za jakých podmínek se chcete scházet a za jakých to už nemá smysl a dát si třeba na nějakou dobu pauzu. Přece nemá smysl se stýkat za každou cenu.