Ahojky Insul,

jsem ráda že s přítelovo dětmi mám vztah jaký mám... Biomáma by to měla těžký a chápala bych, že prudí, kdyby ona sama neukončila svůj vztah s tatínkem dětí, ale takhle si moji "úctu" nezaslouží... Něco provedla, nebo dokonce prováděla několikrát a když si - po rozchodu a jejím odstěhování k jinému chlapovi, začne po půl roce uvědomovat, že toho vlatně lituje, tak je u mě divná... Takhle mi ji líto není... naopak, myslím si, že není normální... Ona se svým partnerem prožila ty krušné chvilky a když začalo být dobře a to myslím opravdu dobře, tak utekla... Je to jen její rozhodnutí, ale přece teď nesmí litovat, vždyť tím schazuje jen sama sebe...
Nemyslím si, že všechny macechy jsou lepší... ani bych nechtěla být, já bych chtěla, aby pro děti byla maminka pořád maminkou a já jen "nějakou kamarádkou"... tak by vše, podle mě fungovalo, jak má... Strašně moc bych si přála, aby děti o mamince mluvili jen hezky, ono je totiž docelatěžký reagovat na jejich řeči, kdy o ní nemluví moc hezky, takže jim různé situace vysvětluju pořád dokola... kažopádně vím, že s biomámou nikdy "kamarádky" nebudeme, ale mocbych si přála, aby jsme mohly normálně komunikovta, vždyť přece jde o její děti!!!!