Opravdu už jsem se bála, že jsem ta jediná, nezodpovědná a špatná, která se k interupci rozhodla z jiných než zdravotních důvodů. Je mi 37 let, mám dva chlapce své a dvě dcery nevlastní, z nichž jednu jsem částečně vychovávala. Dlouho jsem byla se starším synem sama, můj nynější manžel, se kterých mám dvouletého už nepatří mezi žádné mladíky (47)a nemáme ani vlastní byt, snad pokud po mateřské seženu práci a dosáhneme na hypotéku... Zatím je situace taková, že pokud by například manžel onemocněl, tak prostě skončíme pod mostem...Nebylo to vůbec jednoduché rozhodování, ale i přes to, že to stále ještě na duši hodně bolí, jsem přesvědčena, že bylo správné.
Předchozí