Dobrý den,
chci se s vámi podělit o svou zkušenost s touto porodnicí.
Nechci jí věšet "oslí hlavu", proto říkám, z mých zkušeností s porodnicí z předporodních kurzů to bylo super. porodní asistentky byly sluníčka. Docela jsem se na porod i těšila - říkala jsem si, že to bude super. Dokonce i přítel měl být u porodu. Jenže jsem 10 dní přenášela a nakonec rodila císařem. V termín porodu jsem dítě měla hlavou dolů, dva dny po termínu taky, pak mě nikdo nekontroloval - ani ultrazvuk, ani jiné vyšetření, a 10. den po termínu mi pan doktor řekl, že je zadečkem dolů, takže se mi za posledních 8 dní otočil obráceně /nevěřte tedy, že se dítě po 32. týdnu neobrátí!/. Tak mi dali na výběr, jestli klasika, nebo císař, ale s dovětkem, že radí, pokud má dítě odhad do 3500g tak klasika, když víc tak císař. My měli odhad 3700 (a nesekli se - měl 3720g). Musím upozornit, že pan doktor na příjmu byl moc super a vše perfektně vysvětlil. Jenže znáte to, byla jsem zaskočená, tak jsem se nezeptala na vše co jsem chtěla.
S tím mě odeslali se vyspat na rizikovku, tam sestry byly moc hodný a ochotný. Jen uklízečka měla pocit, že vládne oddělení, ale čert ji vem, hlavně že sestry byly v poho. Druhý den ráno si mě zavolal doktor a ptal se jak jsem se rozhodla s tím porodem. podotýkám jiný doktor, než na příjmu. Když jsem se chtěla ještě na něco zeptat, tak mě arogantně odpálil, že mi to snad vysvětloval včera kolega, ale že pokud se rozhodnu pro klasiku, tak si za to nesu zodpovědnost sama, tak jsem podepsala souhlas s císařem (a v papírech mám císař na vlastní žádost!!!). Ono to asi vypadá, že jsem padlá, když se nechám odbýt, ale ono když už 10. den přenášíte, tak to chcete hlavně mít za sebou a na nic jiného nemáte náladu.
Na operaci jsem si došla po svých. Toť do té chvíle. V podstatě spokojenost. Zlom nastal poté.
Po operaci jsem nebyla na JIP na šestinedělí, ale na gynekologii, protože na šestinedělí bylo plno. Ale na gynekologii noční službu držela sestra, která zrovna přívětivá nebyla. Odpoledne mi volal přítel a chtěl se mnou mluvit, sestra mu řekla, že spím. Toť pravda, prý a´t zavolá večer. Jenže ta večerní mě zapřela, že zas spím, ale věděla, že na ten telefon čekám... a to je za mnou nepustili ani podívat (a to ani přes sklo do sesterny, jak se to děje v jiných nemocnicích).
Pak mě převezli na šestinedělí, kde jsem konečně dostala dítě k sobě. A tam byl šok největší. Totální neochota sester - jediné co mi ukázali bylo jak dítě vykoupat. Jako prvorodička jsem nevěděla nic - takže přebalovaní, kojení bylo jen v mé režii. Jenže právě kojení nám vůbec nešlo. Malej nechtěl sát. Až asi pátá sestra si mě teprve všimla a snažila se mi pomoct abych se rozkojila - sláva jí! dodnes kojím!
Ale jinak? Děs. Jako matka po císaři jsem musela neustále koupat tu jizvu - aspoň 10x denně, větrat jizvu, kojit dítě - aspoň 6x denně a ne déle než po 4 hodinách. Jak byl ostup delší, tak byl problém a sestry "nadávaly". Takže si samy spočítejte, kdy jsem mohla spát? V porodnici jsem spala asi 3hodiny denně... Domů mě pustili až po 10 dnech naprosto odrovnanou z nevyspání... Můj drahoušek v noci v porodnici křičel - až doma jsem zjistila, že to bylo kvůli tomu, že jsem ho budila na kojení a on pak neusnul a jen řval a řval. Doma okamžitě po návratu jsem se vykašlala na kojení co 4 hodiny a světe div se - to uřvané dítě asi po třech dnech aklimatizování spalo po nakojení 8-9 (jednou dokonce 10) hodin. A vůbec v noci nebrečel. Půst jídla v noci dohnal tím, že přes den jedl co dvě hodiny, ale to mi tak nevadilo, jako ty noční serenády.
A závěr? porodnice i rizikovka OK, super,ale šestinedělí - nebrat!
Takže jsem se rozhodla, že pokud nějaké příště bude, tak bude jinde ale ne v UL