Jsem sice muz, ale snad se na me nebudete zlobit, kdyz si tady taky trochu vyliju srdce. Ja jsem se pred 2,5 rokem stal nevlasnim tatou a docela chapu vase pocity. Ziju se svou zenou a jeji dcerkou od doby, kdy ji bylo pet let. Dcerka mi nerekne jinak nez tati a ja bych pro ni dal ruku do ohne. Travim s ni vsechen volny cas a zijeme jako normalni rodina. Bohuzel, kdyz se ex moji zeny o me dovedel a generalne kdyz mu dcerka rekla, ze ma tedna dva taty tak zacalo peklo. Zacal s malou manipulovat, mluvil ji o nas veci ktere by nesnesl poslouchat dospely clovek, natoz male dite, moji zene volal treba 7x denne a posilal ji agresivni e-maily. Doslo to tak daleko, ze ho mala vubec nechce videt a zena se s nim soudi. Ja se snazim byt, jak okomentovala jedna moje znama, skalou ve vlnobiti ktera bude vzdycky na svem miste a bude oporou pro zenu a dcerku. Nekdy to je ale tezke. Nejhorsi je takova bezmoc, ze vlastne nemuzu pomoct, protoze vzhledem k male nemam zadne prava. A pritom je pro me, spolecne s jeji mamou, vsim. No jak vidno i my "macesakove" to v zivote nemame jednoduche.