Jo, máš pravdu. Můj manžel si kdysi vzal holku s 2 letým dítětem. Když bylo Péťovi 3,5 jeho máma se rozhodla je oba opustit, prý manželství je jen formalita či co....Do péče malého dostal manžel.Od Péťovo 4 let se starám já, nyní jsme rodina,Péťovi je 8 a máme ještě jedno adopče.
Takže. Péťa má samozřejmě o své mámě jisté iluze, které je velmi těžké mu nevyvracet když.
1. příklad z nedávna. Péťa má narozeniny. Maminka si ho v ten slavný den vyžádá, Péťa se těší nejen na maminku, ale i na oslavu, na dort, na dárečky. Druhý den si jej vyzvedám a ptám se, tak co oslava? Péťa otráveně: Jako by ani žádná nebyla. (mamka prostě zapoměla, proči dítě vlastně chtěla) Prý má aspoň hodně času si rozmyslet co chce za dáreček. Za měsíc se opět vidí, PéŤa natěšený, máma na dárek a narozeniny zapoměla, tentokrát si ho vyžádala na velikonoce, protože to má moje mamka narozeniny a je velká oslava, jen Péťa chybí....neslaví ani velikonoce ani své opožděné narozeniny. Maminka zapoměla prý dárečky doma, tolik se na něj těšila. Chodí mu utrápené esemesky typu - kdybychom šmudlíčku můj malinký mohli být spolu, byla bych šŤastná, maminka tě líbá a pusinkuje papapa! Přitom ani neví, kam to dítě chodí do školy, kde vlastně bydlí, kde má lékaře. Prostě jí to nezajímá. Ona má své solárko, chlapy diskotéky, jak říká - svoje problémy )
No, bylo by to na dlouho...ale musím jít pracovat
K