Já jsem žila v panelákuj až do doby kdy jsem potkala svého manžela. Nyní bydlíme na malé vesnici kde je 35 domů, z toho nás tam nastálo bydlí deset. Pitnou vodu nám udělali teprve před dvěma lety, do tý doby jsme ji vozili na kárce v kanystrech. Máme tříletá dvojčata, která chodí do školky, která je v vedlejší vesnici. Je tu krásné bydlení, hodně prostoru, děti jsou zvyklé být celé dny venku, nevýhodou je, že autobus jede třikrát denně, ale jenom školák, víkendy, svátky a prázdniny se odsud bez auta nedostanem. Začaly sme to nejvíc pocitovat až teď když chceme holky dát na nějaké kroužky, protože je všude musíme dovážet, kroužky jsou ve městech zhruba 15-20km vzdálených. Hlavní je stíhat to časově, ale život je tu krásný. Navíc u nás na vesnici bydlí většinou samí mladí, všichni máme děti, je jich v celý vesnici kolem deseti ve věku od roku a půl do patnácti, hrají si všechny společně. Do města už bych se asi nestěhovala, ale je taky hodně lidí, co by tu žít nechtěli, je to o názoru a záleží na každém, jak si ten život zařídí.