Barunka je naprosto v pořádku, no vlastně máme smůlu, před rokem jí zjistili vzácné onem. kyč. kloubu, takže je již po druhé operaci, jmenuje se to epiphyseolisis, ale to nemá s porodem nic společného :-)
Já jsem reagovala na to, že informace jsou špatné, je jich moc. Já si naopak myslím, že čím více inf tím lépe. Jak negativních tak kladných.
Ten strašlivý prvopočátek prvního porodu předznamenal i budoucí průběh. Dodnes mne mrzí, že jsem se neozvala, hrozně mě trápila samota a neochota komunikace sester. Po porodu se mi neodloučila placenta, atak jsem dostala další infůzi na vyprovokování kontrakcí. Byla jsem vyděšená, protože miminko bylo na světě a já měla opět velké bolesti. Na sále jsem ležela sama, vedle mne postýlka s Barunkou. Objevila se sestra a beze slova začala Barunku odvážet. Tak jsem se zeptala, proč tak činí. No máte komplikace, bude to ještě trvat, vezeme jí k nám. A opět jsem zůstala sama. Nevím jak dlouho, byla jsem dost dezorientovaná v čase, potom přišli sestry s lékařkou práci dokončily. Na šestinedělí jsem ležela 14 dní, musela jsem jít na vyčištění, protože s tou placentou to nedopadlo dobře. Když mě viděl gynekolog na kontrole po šestinedělí, jen utrousil, no ty se na vás vyřádili. Se špatně provedeným sešitím jsem měla problémy až do svého druhého porodu. Víte ona byla chyba i na mé straně, měla jsem se více ptát, být aktivní, ale jak jsem psala, od určitého momentu jsem neustále slzela a nešlo to zastavit. Přičítám to i hormonům, dělají divy, možná si mysleli, že jsem hysterka.Přeji krásný den a vlídné lékaře se sestřičkami všem.