Tak my jsme s bráchou stejní. Oba jsme odešli z domu po dvacítce. Ale mě trvalo ještě dlouho, než jsem ty pouta zpřetrhala. Vlastně se mi zdá, že jsem to zvládla až letos (po devíti letech, co jsem z domu) - ještě loni mamka pořád vyžadovala, abychom trávili většinu času u nich na zahradě (prý co v paneláku) a já jsem na to doopravdy přistoupila. Letos jsem začala chodit na jazykovku, Terezce přibyly nějaké kroužky, začali jsme s manželem více sportovat a musím přiznat, že je to prima. A mamka? I ta si v pohodě zvykla a spokojení jsme všichni.