Myslím, že se nedá obecně říct, že bydlet s "rodiči" v jednom domě je jednoznačně katastrofa. Já jsem zrovna ten příklad z druhé strany a podle mě je všechno o lidech (tak jako ostatně ve všem). Bydlíme s manželem a dcerkou v domě mých rodičů, k dispozici máme celé jedno patro a kdyby jsme chtěli, tak se s nimi vůbec nemusíme potkat, protože patra slouží jako oddělené bytové jednotky, takže máme vlastní domácnost s vlastní kuchyní, koupelnou atd. Já se svými rodiči vycházím bez problémů taky proto, že se nebojím říct svůj názor a oni respektují, že taky nějaký mám :D Můj manžel vyrůstal v prostředí tak vztahově špatném, že se divím, že z něj mohl vyrůst tak skvělý člověk jakým je dnes. Hodně lidí se mě ptá, co říká manžel na společné soužití s mými rodiči a diví se, že spolu nemáme žádné neshody (a ty mi opravdu nemáme) a já na to říkám, že on vlastně našel rodinu, kterou nikdy neměl... (Myslím po vztahové stránce) Do dnes se spolu učíme kompromisům a oba jsme se museli posunout někam dál, aby jsme spolu mohli žít v takovém souladu, já se musela naučit separovat od svých příbuzných a zajistit nám soukromí, on se musel naučit znát členy naší rodiny a respektovat je takové jací jsou. Oni repsektují jeho a on je. Moji rodičové jsou naštěstí natolik slušní, že se nám opravdu do života nepletou a jediné do čeho občas "mluví" je naše dcerka, ale kdo by jim zazlíval tu horu pozornosti, kterou věnují své první vnučce :)

To by byly kompromisy a kde jsou výhody? Bydlíme na vesnici a tak nás tu každý zná, měli by jste vidět, jak mi ostatní maminky závidí, že babička bere (jednu dobu takřka denně) naši malou na procházky. A kdyby jste viděli nadšení mojí dcerky, že má doma babičku a dědu, kteří si s ní hrají, že má doma tetu a strejdu a každý něco umí, každý si na ni dokáže najít chvilku času a pohrát si, je nadšená a zažívá to, co mě nikdy nebylo dopřáno a co jí v skrytu duše jen tiše závidím, protože já bohužel nikdy žádnou babičku a dědu nepoznala...

Na druhou stranu chápu kohokoliv, kdo říká, že by s rodiči či tchánovci v jednom domě žít nemohl. Pro mě představa života s tchánem nebo s tchýní ( jsou rozvedení) je natolik děsivá a naštěstí i nereálná, že bych z toho mohla mít i noční můry Takže ještě jednou připomínám VŠECHNO JE JEN A JEN O LIDECH!!! Krásný den všem :p