Pod tohle bych se mohla podepsat. Ne nějakou praxí z vlastního života, přece jen, synkové jsou ještě děti, ale že s nimi chci být teď, když oni chtějí být se mnou, jsou malí (samozřejmě, nutno dodat, že finanční situace mě nenutí je opouštět a jít pracovat... hypotéku teprve splácet začneme, až se konečně někde usadíme tzv, natrvalo ... a postupně upouštět otěže. Já je podporuju v samostatnosti, v rámci jejich možností a schopností, už teď - co umějí sami, za ně nedělám. 4-leté dítě např. musí zvládat sebeobsluhu, obléci se, najíst sám, vykakat a utřít, umýt atd. Jsem s nimi, věnuju se jim a užívám si je. Pokud finanční situace a zdravotní a intelektuální stav všech dovolí, ráda bych je už na střední škole poslala tzv. na zkkušenou. Přivýdělek na VŠ pokládám za samozřejmost, sama jsem už na VŠ i pracovala. Vyživovací povinnost rodičů neznamená, že mi splní co mi na očích vidí, každej rozmar ... a já svým dětem dám mnohem víc, když je pošlu si přivydělat, než když jim vše naservíruju na stříbrném podnose.

I mí kamarádi a spolužáci někteří žijí stále v mamahotelu (a to je nám přes 30!!!)... a pokládají to za samozřejmost, že rodiče děti živí, dokud jsou živi... nechápu, jen zírám...