Kdo nezažil, neuvěří. Jsem podobný případ. Ve 48 letech totálně psychicky vydeptaná matkou, která by "za mě dýchala". Při poslední návštěvě mi moje psychiatrička řekla, že pokud bych chtěla situaci zvládnout bez léků, znamenalo by to 4-5 let psychoterapie minimálně jednou týdně. Taky žiju s dospělým synem (25) v jedné domácnosti a po vlastních zkušenostech se snažím "nezasahovat vůbec",ale je otázka, jak dobře člověk dokáže zvládnout roli rodiče dospělého, osamostatňujícího potomka, je-li sám "postižený" péčí vlastního rodiče, který to rozhodně nezvládl. P.S. Samozřejmě se dělíme o náklady a vzájemně si vypomůžeme.