Vážený pane.
Musím reagovat na Vaši reakci, která se mi zdála mít velmi mužský náhled. Věřte, že rozhodnutí, mít či nemít dítě opravdu záleží JEN na ženě. Je to naprosto intimní vztah matky a dítěte. Opravdu 1 spermie nezavdává otcům až takový nárok na dítě, jak by si přáli. Těhotenství a porod je velmi zatěžující věc, kterou prožívá žena úplně sama (i když má u sebe partnera, přesto muž nemůže mít pocity co žena). Mají i své stinné stránky, o kterých řada mužů nemá ani ponětí. Opravdu si nemyslím, že má muž právo mluvit o deklaraci práv počatého dítěte. Muž je po porodu ten, který jde do práce, postava se mu nezmění, ani v noci nemusí vstávat jako žena, nekojí, nerodí, neroste mu břicho do obřích rozměrů, nepřebaluje, nevaří. A když už to občas udělá, mluví o tom velmi často, např. v podobných diskuzních fórech. Pokud jde muž do poradny s dítětem, paní doktorka i sestřička jsou celé na měkko, jak se ten tatínek ale hezky stará o miminko a ťuťu ňuňu. Když jde tatínek ven na písek, všechny maminky jsou u vytržení, jak je ten "její" ale báječný mužský. Od ženy je vše samozřejmostí. Pokud žena po šestinedělí jde ihned do práce, mluví se o ní jako " o té kariéristce". O muži opět nikde ani slovo. Opravdu muž nemá právo do některých věcí mluvit. Interupce je věcí každé ženy a jímá mě strach z lidí, kteří chtějí nové interupční komise- pardon, prý by se jmenovali Liga na ochranu práva nenarozeného života. Mějte se hezky, pomáhejte své ženě, věnujte se dítěti, ale neraďte ženám, které stojí před takovýmto rozhodnutím (které určitě není vůbec lehké), jak se mají chovat. Gabriela.