Nějak nechápu, proč bych se svým dětem měla starat o bydlení - tedy ne teď, dokud jsou dětmi, ale v dospělosti. Snažím se je vychovávat tak, že postarat se o sebe musejí sami a že zatím se o ně staráme my. Naše děti mají pojištění se spořením, ale spoření bude výhradně sloužit na ufinancování jejich studia. Navíc u nejstarší dcery jsem zjistila, že to opravdu stačit zdaleka nebude, takže to bude muset řešit buď studentskou půjčkou nebo brigádou, možná obojím. Zárověň se staráme sami o sebe, lépe řečenou o svou budoucnost, abych pak nestála s holými rukami před dětmi s tím, že jsem jim dala všechno a žádala je o to, aby se o nás přece postarali. Mám pocit, že když děti dostanou všechno /myslím byt, auto apod./, pak je jim zatěžko něco vracet, protože "pořád mají málo", když rodiče nedávají. Znám to z okolí a není to hezký pohled.