Chtěla bych napsat svou zkušenost s bydlením s rodiči.
Je mi přes 30. Jsem vdaná, právě čekáme druhé dítě a stále bydlíme s mými rodiči.
Toto soužití má samozřejmě své nevýhody, ale z mého pohledu mnohem více výhod pro obě strany.
Nikdy nikdo v naší rodině není sám, pokud zrovna nechce.
Práce v domácnosti a kolem domu se dělí na 4 dospělé lidi, tudíž je každý z nás vytížen méně, než by tomu bylo, kdybychom bydleli každý ve svém. Například maminka ani já nemusíme vařit oba výkendové dny. prostě se vystřídáme.
Babička s dědou jsou neustále po ruce pro svá vnooučata a vnoučátka jsou stále po ruce pro potěchu prarodičů. To je výborné zejména v období různých krizí.
Náklady na domácnost se dělí rovným dílem, tudíž jsou poloviční.

Samozřejmě že takové klidné soužití je možné jen za určitých podmínek.
Například rodiče nikdy nevyzvídají, kam a s kým jdeme a kdy se vrátíme, nevyzvídají ani v jiných oblastech. Na druhou stranu nás vyslechnou, chceme-li si popovídat. To platí samozřejmě i obráceně. Ovšem nutno podotknout, že my zase považujeme za samozřejmé, že řekneme rodičům, když jedeme pryč na několik dní nebo když se hodláme vracet odněkud až pozdě v noci. Z jednoho prostého důvodu, aby totiž o nás někdo věděl, kdyby se něco stalo. A to kam jdeme/jedeme, také nebývá tajemstvím.
Dalším pravidlem je umět si vzájemně říct o pomoc. To byl třeba z počátku soužití problém, al ejiž jsme se to naučili. Prostě nečekat, že něco udělá druhá strana, ale domluvit se, co je třeba a že je třeba pomoci. Také my nečekáme automaticky servis a hlídání dětí, vždy se ptáme, zda mají rodiče čas a zda by mohli pohlídat vnoučata. Neposledním pravidlem je řešení soukromých záležitostí naší i "jejich" rodiny a případné odbývání manželských hádek za zavřenými dveřmi.

Předpokládám, že jednou budeme mít skutečně svou domácnost, hodláme stavět na pozemku vedle rodičů. Ale chceme zůstat po ruce tak, aby naše děti měly možnost trávit s prarodiči tolik času, kolik budou chtít a aby nás maminka s tatínkem měli co nejblíž, až přijde v jejich životě období, kdy už se nebudou moci o sebe sami postarat. Pak se nebude moci ani jedna z rodin vytrhávat ze svého přirozeného prostředí.

Uznávám ale, že model naší rodiny, je, mírně řečeno, neobvyklý a můj názor zřejmě ojedinělý.