my to máme taky tak. kdybych byla sobec a využila své občasné slabosti, sbalila bych kufry a odstěhovala se s dětma a mužem někam na samotu. Ale pokaždé se uklidním argumentem, že moje holky mají babičku s dědou při ruce a oni zas je pro radost a já až půjdu za rok do práce, budu to mít o moc jednodušší. Děti nebudou muset chodit v šest ráno do družiny a v 15,30 zase z družiny, budou mít dětství, jak má být. O náklady a práci doma se dělíme, a o ty radosti taky. Je to o vzájemné toleranci. Nikde to není růžové, někde nefungují třeba zas sousedské vztahy a lidi si házejí klacky pod nohy. A taky by mě zajímalo, kolik vydělávají ti, co tu píšou o hypotékách. Když jsem nastoupila po VŠ do práce, měla jsem 6000 hrubého (v r.1998). Z toho bych byt neutáhla. Já si neumím představit, splácet 25-30 let 10 tisíc měsíčně. Chci ty peníze mít ted, abychom se měli dobře.