ahoj budoucí rodičové,
rodila jsem sice už před 3 lety, ale dodnes to byl nejkrásnější den v životě díky tomu, že byl muž se mnou.
Neplánovali jsme to společně ani se nepřipravovali. Za všechno může por. sestra,které jsme na otázku jestli jde tatínek k porodu řekli
nesměle že "nevíme"(nevěděli jsme co nás čeká).
Usmála se a optimisticky řekla, ať jde a bylo rozhodnuto.
Hodiny první doby jsme trávili povídáním a procházením po chodbách a nemusela jsem sama přemýšlet nad tím co bude. Je fakt, že ke konci porodu jsem úplně zapoměla,že tam je (soustředila jsemse na por.sestru).
Ale po porodu to byla krása byl první kdo ho pochoval a mě bylo nádherně když s miminkem vedle mne seděl na židli a spolu jsme okukovali našeho drobečka.
Samotná bych ležet nechtěla a koukat se na doktora,který mě sešíval a odpovídat sestře jak se cítím. Takhle s mužem to bylo plné
lásky a citu.
Seděl s námi 3/4 hodiny a pak už musel jít rozhlásit tu novinu.
Pokud k sobě budoucí rodičové chováte jen trochu hlubší vstah rozhodně jděte k porodu spolu a nebudete litovat. Ani intimní stránka vašeho života neutrpí, není se čeho bát.
Snad jen popřát štěstí na milý a ohleduplný personál u porodu.