Dovolim si jeste jeden prispevek. Podle jisteho sociologickeho vyzkumu (velmi zjednodusene) existuji dva typy rodin - rodiny, kde je vsechno jasne dane, prava a povinnosti vsech clenu jsou zname a neni velky prostor k debatam ani ke zmene. V techto rodinach se o samozrejmostech nemluvi.
Druhy typ jsou rodiny, kde se vice komunikuje, i jasne dane veci se komentuji a diskutuje se o nich. Maloco je pevne dano, o vetsine veci se domlouva. Tedy dite si samo nedojde pro jogurt, ale sdeli mamince, ze ma hlad a co bude k jidlu (samozrejme zkusobem primerenym k veku:).
Ten vyzkum zkoumal skolni uspesnost deti v zavislosti na rodinnem prostredi. Zjistilo se (opet v kratkosti), ze deti z rodin, kde se o samozrejmych vecech nediskutuje, jsou mnohem hure pripraveny pro skolu, maji potize v komunikaci a casto jsou neoblibene uciteli. Castejsi je selhavani ve skole a vysledky neodpovidaji inteligenci. (Protoze komunikace v rodine a inteligence spolu nemuseji souviset primo). Existuje ale prima souvislost mezi zpusoby komunikce v rodine a ve skole. Tohle jen jako namet k premysleni, proc je dobre si s ditetem povidat i o zdanlive samozrejmych vecech.
Neni to muj nazor, takze se mnou nemusite polemizovat, pokud by to nekoho zajimalo hloubeji, jedna se o vyzkum a teorii Basila Bernsteina o restriktivnim jazykovem kodu.