Jenže v těch anglosaských zemích jsou celkově jinak nastavené podmínky.
Existuje tam poměrně široký systém stipendií a studentských půjček, takže člověk má alespoň jakož takouž jitotu, že když přijde při škole o práci, tak neumře hlady. Půjíčku navíc dostanete na studium aniž by vám museli ručit rodiče, takže studovat mohou i lidé z opravdu nemajetných rodin.
Univerzity nabízí studentům pracovní místa v rámci školy (knihovny, školní obchody, sportovní centra atd.), takže není až takový problém sehnat práci i na velmi krátký úvazek. Najít práci třeba jen na 2 večery v týdnu mimo kampus taky není až tak těžké. Přístup zaměstnavatelů je prostě jiný.
Navíc student bakalářského programu má zapsáno v průměru 4-5 předmětů za semestr, magistři 3-4. Sice mají studenti o to víc práce doma, ale to už záleží na nich, jak si to zorganizují. Důležité je, že nemusí sedět celé dny ve škole, jak je tomu v případě mnoha oborů na našich VŠ.
Když např. v USA řeknete, že můžete pracovat 2 dny v týdnu cca 4 hodiny, není to problém a práci dostanete. Když jsem v ČR odpovídala na pracovní inzeráty hledající studentky na recepci apod., byl pro potenciálního zaměstnavatele neskutečný problém, že nemůžu pracovat 3x-4x týdně od 8h do 16.30h a že bych jako ve zkouškovém potřebovala mít víc volna a flexibilnější pracovní dobu vzhledem k vypsaným termínům zkoušek. Za takovýchto okolností se není moc co divit, že studující se i po dosažení zletilosti musí chtě nechtě do značné míry spoléhat na finanční podporu ze strany rodičů, protože nájem a další věci se holt platit musí a ne všichni mají možnost pracovat tak, aby si vydělali na živobytí a zároveň neflákali školu.