Dcera ještě v 3a půl letech uměla pár slov, které bych spočítala na prstech rukou. Minimálně od dvou let jsem celkem zvládala tlak babiček a dědečků. V´jejích třech letech jsem nakonec podlehla a šla na foniatrii.
Pan doktor, dost arogantní protiva, mi vynadal, co tam dělám tak brzo, že má ještě minimálně rok(!) čas. Přesto jsme absolovovaly vyšetření sluchu - tentokrát s příjemnou sestřičkou. Když dopadlo dobře, i přes doporučení přijít za tři měsíce jsem nikam nešla. Přece si nenechám nadávat, že za to můžu sama, když dítě nechodí ve třech (!) letech do školky a navíc rozumím jejím gestům a citoslovcům, kterými se se mnou domlouvala.
Dcera začala chodit 2xtýdně na tři hodiny do malé školky, ale na mluvení to nemělo vliv.
V třech a půl letech jsme navštívily logopedku. Domnívala se, že je dcera O.K., ale jistá si nebyla a tak nám dala kontakt na druhou. Stejný výsledek a kontakt na třetí. Ta je odborník na dysfázii a opožděný vývoj řeči. Ujala se nás a nevím jestli je to díky jejím radám co s dcerou dělat nebo k tomu dcera prostě dospěla, ale ve čtyřech letech se s ní relativně domluvím, i když výslovnost nic moc není. Ale ten skok za čtyři měsíce po letech stagnace je neuvěřitelný!!!
Přeji mnoho trpělivosti a štěstí na milé a opravdové odborníky.
Linda