Ale Psychologu :o) Mně kdyby doktorka v ROCE A PŮL dítěte doporučila psychologa, protože dítě S NÍ odmítá komunikovat... Rozhodně bych dceru po doktorech netahala. A kdyby ušní a psychologické vyšetření později proběhlo tak, jak Jana popisovala, rozhodně bych neměla dojem, že kvůli NĚČEMU TAKOVÉMU je potřeba dítě někde zbytečně stresovat. Že tříletý dítě nemluví moc v pořádku není, na druhou stranu stává se to. Pokud doktorka honila Janu po dalších doktorech JENOM PROTO, že jí Záboj ignoruje a dle jejího soudu neslyší, asi nelze čekat kdovíjakou reakci od matky, která má odpozoráno, že dítě slyší. Pokud má podezření na jiný problém, proč ho s Janou neprobrala? Nebo nemá? Jinak všimla jsem si v článku, že Jana si uvědomuje, že zas až úplně v pořádku to není a pídí se po příčinách, třeba ten typ na autismus.

Trochu mi to připomíná příběh, který mi vyprávěl jeden známý - jeho tatínek je těžce nemocný, ale nedodržuje léčebný režim. Jenže je v tom podstatně nevinně, protože jeho manželka (tedy známého maminka) se s lékaři dohodla, že on se o svých problémech nedozví pravdu a bude se před ním dělat, jako že je až na drobné obtíže všechno v pořádku. Hmmm, takže proč by měl měnit své zlozvyky, které mu škodí, když ani netuší, jak moc mu škodí??? A jak to může tušít, když mu nikdo neřekl pravdu, takže řeči, kterými ho "krmí" doktoři považuje za blbosti. Což by měl v podstatě pravdu, kdyby byl v situaci, ve které si myslí (lékaři a manželka ho utrvzují) že je.


S.