"na odlehčenou" jeden starý otřepaný vtip.

V rodině jistého anglického lorda se narodí syn. Roste, vyvíjí se úplně v pořádku, ale nemluví. Někdy ve třech čtyřech letech jsou z toho už rodiče zneklidněni, vodí synka od doktora k doktorovi, ale bez výsledku. Smíří se tedy s tím, že je jejich jediný syn a dědic němý. V den narozenin starého lorda, synkovi je tehdy už patnáct let, vykřikne náhle u oběda:
"Zatraceně! Ta polévka je úplně studená!"
Starý lord nevěří svým uším, rozpláče se dojetím, obejme syna a ptá se:
"Synku, ty mluvíš, to je skvělé, úžasné, ale prosím tě řekni mi, proč jsi až dodnes mlčel?"
Mladý lord na to odpoví:
"Protože až doteď nebyl důvod ke stížnostem."

Nicméně k článku. Na místě Jany bych si asi starosti dělala, ne možná přehnané, ale rozhodně bych se snažila Zábojkův stav konzultovat s co nejvíce odborníky. Jak už tu padlo, nemusí jít jen o poruchu sluchu, možností je daleko víc. Jen by mne zajímalo, jestli se třeba někdy pokoušel opakovat po vás slova, třeba jakkoli zkomoleně, nebo ne, a jestli komunikuje s bráškou, ať už jakýmkoli způsobem. Píšeš, že také nemluví - znamená to, že nemluví vůbec nic nebo že nemluví srozumitelně?

Musím se přiznat, že u nás doma se v některých věcech malému přizpůsobujeme, sice mu neříkáme slova jako "bo" nebo "čoko", ale auto pro něj prostě JE "tytýt" a jídlo "ňam ňam", ačkoli si nějak neumím vybavit, kdo ho to učil. Buďto babička, nebo se to naučil sám; ale necháváme ho při tom, myslím, že časem ho to přejde samo. :o)

Inspirována tvým článkem (ale už tím z dřívějška, kde tahle příhoda poprvé padla) jsem se ptala syna, kde má zoubky. Přece jen 18ti měsíční prohlídku máme za dva měsíce a co kdyby všechny doktorky jely podle jednoho "mustru". Syn ví, kde má zoubky. Taky ví, kde má nos a oči. A fakt netuším, jak to ví a od koho, my s ním sice komunikujeme, ale tohle ho taky neučíme. Ovšem my máme problém přesně opačný, naše dítě mluví až moc. Přesněji řečeno žvaní skoro pořád. :o)

Ale zpátky k článku, ten nápad se školkou (pokud ještě nechodí) mi připadá dobrý, aspoň na těch pět dní v měsíci bych to zkusila, protože s jinými dětmi bude asi nucen nějak komunikovat a pokud ne, dá se z toho vypozorovat mnohé ke stanovení pravé příčiny problému.

Osobně vám ale moc přeju, aby žádný problém nebyl a šlo jen o pomalejší vývoj řeči, který se brzy sám upraví...